Odebírání dětí – mýty a skutečnost

V neděli 18. 5. 2014 proběhla na půdě Křesťanského centra třináctka tzv. panelová diskuze o údajných mýtech spojených s odebíráním dětí v evropských zemích. Byli přítomni i zástupci iniciativy Obnova rodiny – vzkříšení národa.

Ze čtyř řečníků byli výraznějšími Kateřina Šlesingerová z Ministerstva práce a soc. věcí a Jan Klusáček z organizace Lumos prosazující změnu systému péče o ohrožené děti. Pan J. Klusáček obohatil přítomné množstvím číselných údajů, vybraných podle klíče souhlasícího se zaměřením organizace, pro niž pracuje. Paní Šlesingerová načrtla několik probíhajících změn a vyjádřila svou oddanou víru, že reforma sociálně právní ochrany dětí přinese zlepšení stavu péče o ohrožené děti.

Velká část zásadních otázek vznesených v diskuzi zůstala nezodpovězená. Na otázku jaký cílový stav sleduje právě začínající proces změn zákonů v  sociálně právní a rodinné oblasti, nedokázal nikdo z řečníků odpovědět. Z úst moderátora diskuze opakovaně zaznělo tvrzení, že organizátoři manifestací proti juvenilní justici šíří „mýty“, což bylo ostatně deklarováno již v oznámení konference – bohužel jsme se nedočkali vysvětlení, jaká konkrétní tvrzení pokládají organizátoři konference za nepravdivá.

Mezi otázkami resp. diskusními příspěvky rezonovaly připomínky nepřiměřeného zisku pěstounů, poukaz na jiné statistické údaje poněkud se vymykající koncepci pana J. Klusáčka, jako např. prudký nárůst počtu odebraných dětí v Anglii a rovněž otázky upozorňující na zásadní pomýlenost směrování současné rodinné politiky, která de facto přenáší zodpovědnost za výchovu dětí z rodičů na stát.

V závěru diskuze zaznělo jasné slovo jednoho z organizátorů manifestací za obnovu rodiny, který přítomným položil otázku: „Je zde nějaká politická síla, která je schopna zaručit ochranu hodnot tradiční rodiny?“

V.S.