Referendum o ochraně rodiny na Slovensku?

Přes 400 000 Slováků podepsalo petici za vyhlášení referenda o ochraně rodiny. Toto číslo odpovídá 8 % obyvatel Slovenska. Tolik voličů nemá na Slovensku žádná politická strana.

Při posledních volbách do evropského parlamentu zde byla volební účast jen 13 % z těch, kdo mají volební právo. Petice žádá, aby se v referendu dala občanům možnost rozhodnout, že na Slovensku nebudou zaváděna žádná „nová práva“ ve stylu registrovaných partnerství, adopcí dětí homosexuálním partnerem rodiče dítěte apod. Slovenský prezident Kiska nechce svým spoluobčanům možnost vyjádřit se k těmto otázkám v referendu poskytnout, i když podle zákona je povinen referendum vyhlásit, stačilo by na to jen 300 000 podpisů! Kiska ale zákon obchází tak, že žádost o referendum podal k přezkoumání Ústavnímu soudu.

Iniciátoři referenda poukazují, že požadované otázky nemohou být protiústavní, neboť v nich jde pouze o zakonzervování stávajícího právního stavu. V slovenských médiích i na půdě Slovenské národní rady se tak vedou živé diskuze o tradiční rodině, ale třeba i o tom, jestli má stát právo nalívat do hlav dětí genderovou ideologii, s níž jejich rodiče nesouhlasí, proti čemuž je namířena čtvrtá otázka navrhovaná k referendu.

Slovenští homoaktivisté naopak vykřikují, že je třeba začít konečně zavírat křesťany, kteří si dovolují veřejně odsuzovat jejich zvrácený životní styl. Takto odstartovali Slováci bouřlivé diskuse o tradičních morálních hodnotách po vzoru Maďarů, kteří nedávno uzákonili ústavu preferující křesťanské pojetí rodiny. Proti těmto tendencím velmi tvrdě vystupují liberálové po celé Evropě. Argumentují, mimo jiného, tím, že náboženství prý nesmí zasahovat do politiky. Tím ovšem vlastně jen vyslovují dlouho skrývaný nepsaný zákon, na němž de facto staví liberální republikánské zřízení od dob francouzské revoluce, a který říká, že demokratické a moderní je to, co je protikřesťanské. Jsme tak v poslední době svědky veřejné diskuze o samotném pojetí demokracie a státnosti. Možná se institut demokratického státního zřízení dostává do jakéhosi kulminačního bodu, za nímž „hrozí“ že se tento nástroj vymkne z rukou těch, kdo jej dosud užívali k rozkladu a likvidaci křesťanské společnosti a morálních principů, kterými se řídí.

Jakou cestou se dnes mají ubírat křesťané, kteří touží po životě v státě řízeném Božími zákony? Máme bojovat za Boží zákon demokratickými nástroji nebo se spíš usilovat o změnu politického systém? V ČR v poslední době působí jakési Hnutí za přímou demokracii, které se snaží nás přesvědčovat, že veškeré zlo pochází od toho, že tu stále ještě máme málo demokracie, a že spravedlnost nastolíme změnou respektive vylepšením politického systému. Politický systém je ale jen prostředek, je to jakýsi nástroj v rukou řemeslníků, které pro celou společnost představují, ti kdo tvoří veřejné mínění, její ideologové či filozofové. Střídající se a mezi sebou válčící režimy dvacátého století jsou vlastně přehlídkou několika ideologií v praxi. Už Platon snil o tom, že by společnost měli řídit filozofové, ale oni ji také vždy řídí, i když jejich nástroj má trochu delší rukojeť.

Volba nástroje má na konečný výsledek práce velký význam, ale v podstatě závisí všechno na úmyslu toho, kdo nástroj drží v ruce. Vezměme si řemeslo lodního tesaře. Robinson na pustém ostrově bude s jednou sekyrkou 20 let pracovat na zhotovení provizorního plavidla, ale nakonec se na něm zachrání a zbytek života prožije v štěstí. Jinde bude celá loděnice vybavená moderními stroji a ta v krátké době vyrobí celou válečnou flotilu, která uvrhne do neštěstí statisíce lidí. Jistě loděnice je lepší než jedna sekyrka, ale vše záleží na tom, jakými zásadami a idejemi se řídi člověk, který s těmi nástroji zachází.

Politický systém to je jen otázka preference jedné rozhodovací metody před druhou, stát je ale v podstatě takový jakou ideologii či hodnotový systém uznává. Řešení není v první řadě ve změně politického systému, ale v přijetí hodnot evangelia Pána Ježíše Krista jako nejvyšší a závazné normy! Největším problémem je, aby tento obrat myšlení nastal u křesťanů, pokud nastane, potom se změní i veřejné mínění i systém řízení státu. 

V.S.